Dostala jsem nápad. Koupím pozemek na okraji Prahy a zařídím na něm relaxační sad. Vyhledám zónu, která bude mít pozitivní energii a začnu. Vybuduji sad, kde bude lidem dobře, kam budou jezdit rádi na procházky, kam přijdou s chutí posedět v květnu mezi voňavě kvetoucími stromy, kam zamíří dva zaláskovaní na rande, nebo sem zajdou ti, kterým zrovna nebude dobře na duši. Budou moci relaxovat i v zóně meditační, klidové, pod nenásilným vedením osobního trenéra či sami, budou zde moci podstoupit masáže, učit se správně dýchat, uvolňovat se, jak se kdo bude zrovna cítit.

Bude zde fungovat nenápadná obsluha, servírovat se bude přímo na lavičku pod stromem, na trávníku, vedle záhonků plných kytek. Lidičky tu ze sebe shodí stres a bude jim fajn. Boj proti stresu je totiž nejen trend doby, ale nutnost.

Rozvažuji o svém nápadu a říkám si, že člověk nesmí litovat času ani těch pár korun a vsadit si kdykoli, když ho to napadne. Kdy dostane to správné vnuknutí. Tak jak to udělal můj brácha. Kráčel si to v jeden čtvrtek z hospůdky a zastavil se ještě ve stánku s novinami. Zrovna si tam jeho známý vypisoval tiket Sportky. Že bych si vsadil taky? Blesklo mu hlavou. A vsadil. Sázenku zastrčil do peněženky a zapomněl na ni. Teprve po měsíci si vzpomenul na onen čtvrtek, když se vracel domů z téhož občerstvovacího místa na vsi, kde bydlí. Do trafiky doběhl na poslední chvíli – předložil doklad a dověděl se, že výhra mu nemůže být vyplacena, protože je to prostě moc peněz.

Zavolal mi, že bude-li to pravda, rozdělí se se mnou na půl. Druhý den nevolal, jen napsal sms: ségro, seš bohatá. A tak Relax sad, jak jsem ho v duchu pojmenovala, v mých úvahách stále roste.
 
Eva Brixi – externí autorka