Můj soused se rozhodl, že si koupí pod stromeček psa. Ten, který s ním prožil mnoho dobrého i horšího, už odešel do psího ráje, a soused smutní. A tak si řekl, že si splní nejnaléhavější přání, pořídí si co nejdříve nového vlčáka. Nebo, nabídnul, že si ho koupíme napůl. Že u něj bude hafan bydlet, ale běhat bude i na mojí zahradě a hlídat oba pozemky – můj i jeho. Vyděsila jsem se. Psů se ukrutně bojím a teď tohle! Bude na mne cenit zuby, olizovat mi sukni, skákat na kabelku, zničí záhony kytek. Ne, sousede, jen to ne, prosila jsem. Přesvědčoval mne silnými argumenty. Uvažovala jsem, jak je přebít, jak odsunout skálopevný úmysl.
Nabídla jsem oddálit jeho touhu mámivým prostředkem. Sousede, koupím vám jako dárek pod váš smrček los a ten určitě vyhraje! Los místo psa, prosím... Bude kouzelný, zkuste si to představit! Zachmuřil se. Já a vyhrát, ha ha ha, to bych chtěl vidět, opáčil po chvíli. A o mém pošetilém návrhu si myslel své. Proč bych měl dát psa za los, to nemá logiku, úplatný svému svědomí nebudu.Nedala jsem se. Los jsem při nejbližší příležitosti koupila. Vložila do obálky a přes plot jsem se snažila jej sousedovi podstrčit. Nechtěl. Nevzal si ho. Potřebuje psa. Tak jsem se naštvala a los setřela sama. Věděla jsem to, intuice byla jasná. Chudák soused, zaváhal. Raději mu to ani nebudu říkat. Přes 25 000 korun je mých. Na Vánoce se hodí. Že bych mu přidala na jeho jasně definovanou koupi? Když mi slíbí, že psisko bude jen na jeho pozemku?
Vím, že mám bezva souseda. Nad uvedenou částkou by jen pokýval hlavou. Penězi dobrého čtyřnohého přítele nevyvážíš. Na dvorku staví novou psí boudu, stříšku vánočně přizdobil, je to jasné. S novým hlídačem do nového roku.
Zdroj foto: zvirata.inzercebazar.cz
Eva Brixi - externí autorka
